Vánoce v Česku
Vánoce jsou v České republice považovány za nejdůležitější svátek nejen křesťany, ale i ateisty. Před nimi přichází v křesťanském pojetí čtyřtýdenní období nazvané Advent. Samotné Vánoce slavíme 24., 25. a 26. prosince. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem.
S touto dobou je spojeno spoustu národních zvyklostí a tradic. Nejrozšířenějším zvykem je zdobení vánočního stromku, pod kterým se 24. prosince záhadně objeví hromada dárků. Dětem se vykládá, že je přinesl Ježíšek, ale ve skutečnosti děti napíšou dopis, ve kterém si přejí, jaké dárky by chtěly dostat. Je pak na uvážení rodičů, zda dětem jejich přání vyplní.
Další zvyklostí konanou v tento den je štědrovečerní večeře. Tradičně se skládá z rybí polévky a bramborového salátu se smaženým kaprem. Během její konzumace se dodržují určitá pravidla. Připravuje se o talíř více pro nečekaného hosta a také se pod talíř vkládá pro štěstí a přilákání štědrosti kapří šupina. Od štědrovečerního stolu se smí vzdálit jen hospodyně. Po večeři se rodina sejde pod vánočním stromem, kde si všichni rozbalí své dárky.
Se Štědrým dnem se pojí také řada dalších lidových zvyků jako například lití olova, házení střevícem nebo pouštění ořechových lodiček. Štědrý večer tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista.
O Adventu
Advent, pocházející z latinského slova příchod, je obdobím čtyř neděl před vánočními svátky a je dobou očekávání narození Ježíška, tedy příchodu Spasitele. Adventní doba je ve své podstatě začátek církevního roku.
Ranní mše svatá, kdy venku mrzne a lidé se choulí v dřevěných kostelních lavicích a zpívají pradávný nápěv, který vyjadřuje očekávání narození Spasitele, má dodnes své zvláštní tajemné a romantické kouzlo, které neodmyslitelně patří k Vánocům podobně jako pečení vánočního
cukroví, louskání oříšků a vůně františků.
Doba adventní je čas, kdy měli naši předkové řadu zvyků. V tomto období se vyvěšovaly adventní věnce na vrata stavení. Dnes rodiny adventní věnce doplňují o 4 svíčky, které postupně každou neděli zapalují.
Svátek sv. Barbory - 4. prosinec
Svátek sv. Barbory, panny a mučednice, která byla dcerou kupce Dioskura ve městě Nikodemii, se slaví 4. prosince. Její otec byl pohan, Barbora se však dala proti jeho vůli pokřtít. On ji však za to nechal mučit na mučidlech, ale ani to ji neobměkčilo, aby svou víru odvolala. Sám jí nakonec setnul hlavu.
O svátku sv. Barbory se ženy halily do bílých plachet. Dívky a ženy zahalené do bílých rouch symbolizovaly čistotu a panenství. Obcházely stavení s košíkem sladkostí, ale i s hrozivou metlou. Chodívaly po třech a tato trojice otevírala vánoční čas, který po Novém roce končil
příchodem Tří králů.
V českých zemích se o svátku sv. Barbory řežou třešňové větvičky, kterými se zdobí domácnosti. Děvčata je pojmenovávala jmény chlapců a věřila, že dostanou toho, čí větvička vykvete. Sv. Barbora byla také uctívána jako patronka horníků. Soška či obrazy sv. Barbory zdobily důlní patra, její podobizna byla vyšita na hornických praporech, dochovaly se i obrázky na skle.
Svátek sv. Mikuláše - 6. prosinec
Ten den se kolem r. 250 narodil Nicolaus ve městě Pataře. Brzy osiřel a své jmění začal rozdávat chudým. Stal se biskupem v městě Myra. Byl uvězněn za pronásledování křesťanů a následně poslán do vyhnanství. Později byl osvobozen a sám se zúčastnil nicejského koncilu. Vykonal pouť do Říma a zemřel kolem r. 345 nebo 352. Jeho kult vznikl pravděpodobně již v raném křesťanství. Byl chápán jako obhájce chudých a nemajetných, pomocník prostého lidu se žalem a trápením.
V předvečer chodí průvod Mikuláše, anděla a čerta. S těmito pochůzkami je spjata řada zvyků. Čert nikdy nenaděluje, ale má mít strašidelnou masku. Dětem naděluje s příslušným napomenutím pouze anděl. Mikuláš má mít pro děti jablíčka a nejvíce se zavděčí, má-li při sobě
dřevěné hračky, píšťalky, nožíky i hrníčky. Děti mají mít za oknem, pod polštářem, v síni nebo na klice, punčošku pro noční dárky od Mikuláše. Děti na Hané dostávaly pečivo formované do podoby figurek lidí a zvířat, v jihozápadních Čechách zase figurky ze sušených švestek.
Dnes patří Mikuláš k těm starým zvykům, které se dochovaly v různých podobách, a tradice Mikuláše, anděla a čerta jsou známy snad všem dnešním dětem.
Svátek sv. Lucie - 13. prosinec
Sv. Lucie je patronkou švadlen a kočích a měla by být také ochránkyní před čarodějnicemi. V den jejího svátku se na Radhošti, který je opředen starodávnými mýty, slétávaly čarodějnice a provozovaly své rejdy. V tento den se dříve dodržoval zvyk, kdy postava bíle oblečené ženy
chodila s kuželem od stavení ke stavení a strašila děti i přástevnice.
U nás bylo v tento den předení přísně zakázáno a Lucie neposlušné přadlenky přísně trestala. Přijdou-li Lucky do světnice, ve které bydlí svobodní mládenci, snaží se je bitím vypudit ven. Lucky ometaly domy a příbytky husí peroutkou, čímž očišťovaly lidské bydlení.
Na Lucii se říkalo, že: „Lucie noci upije a dne nepřidá“ – toto přísloví pochází ještě z doby před reformou juliánského kalendáře. V pohanských dobách byla Lucie démonickou, slunovratnou bytostí.
Svátek Tříkrálový
Tři králové neboli mudrci z východu byli vedeni betlémskou hvězdou a přišli přivítat s dary nového krále, Ježíška v jeslích. Cestou však, hledajíc nově narozeného krále, navštívili krále Heroda, kterého se vyptávali na cestu. Ten pak nechal povraždit všechny chlapce do věku dvou let, jen aby neohrozili jeho postavení. To však mudrci nemohli tušit, poklonili se dítěti v jeslích a obdarovali jej četnými vzácnými dary. Svátku Tří králů se říkalo již od středověku všelijak.
Původně to byl svátek Zjevení Páně, pak Epifanie nebo Theofanie, což se nakonec proměnilo v Tifaine, velice populární jméno ve středověku. Tímto svátkem je uzavřen cyklus svátků Adventu a času Vánoc.
Pravoslavné Vánoce
Ve východních církvích se stále používá Juliánský kalendář, který je oproti západnímu Gregoriánskému posunutý o 13 dnů, a proto se Vánoce v pravoslaví začínají slavit až 6. a 7. ledna. V historii byly Vánoce spojeny s velkým množstvím tradic, které upadly z velké části
do zapomnění po oficiálním zákazu Vánoc v Sovětském svazu v roce 1918. V současném Rusku jsou oslavy tak spojeny spíše s Novým rokem. Ústřední nepravoslavnou pohádkovou postavou je Děda Mráz.
Svátek Silvestr
Poslední prosincový den je zasvěcen památce papeže Silvestra I. Svátek se původně nespojoval s žádnými obyčeji. Silvestrovská noc získala na významu, až když se v průběhu 16. století ustálil gregoriánský kalendář a Nový rok na 1. ledna. Oslavy posledního dne neměly pro svůj pohanský původ moc velkou oblibu. Až teprve hospodářský rozvoj v 19. století proměnil silvestrovskou noc v jednu z nejbujnějších oslav roku.
Historie PF
PF je odvozeno z francouzského Pour féliciter, což znamená „pro štěstí“. Je to obvykle kartička s přáním do nového roku.
Původ a historie hromadného rozšíření novoročenek v českém prostředí jsou nejasné. Obvykle se uvádí, že významným popularizátorem novoročenek byl hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojnína. S jeho jménem je údajně spojeno též pronikání zkratky PF do českého prostředí.
Francouzština patřila na počátku 19. století k povinné výbavě nejvyšších společenských vrstev, francouzská inspirace proto není překvapující.
Zajímavé však bezesporu je, že zkratka PF v českém prostředí zdomácněla a dodnes je téměř běžnou součástí českých novoročenek. Ve Francii se v současnosti slovní spojení pro novoroční přání již nepoužívá.
Historie českých novoročenek je však nejméně o několik století starší než novoročenky Karla Chotka. Bezpečně je doložena kovová novoročenka v podobě mince s německy psaným nápisem ZVM NEVEN IAHR, který byla vyrobena v Pražské mincovně roku 1606.
Zdroj:
http://cs.wikipedia.org/
http://brtpichlavec.sweb.cz/